Relotius tvrdí, že jeho jednání zapříčinil strach ze selhání. Čím uspěšnějším se stával, tím víc na sebe tlačil, aby nepřestal mít vynikající výsledky, uvedl týdeník Der Spiegel ve vysvětlujícím prohlášení.
„Byl pod tlakem opakovat své úspěchy a vyhrát další cenu. Zjevně věřil, že to dokáže pouze prostřednictvím smyšlenek,“ dodal magazín s tím, že byl pochopitelně hrdý na ohlas Relotiusových článků a jejich oceňování. Doplnil ale, že nikdy svému redaktorovi nedal najevo, že očekávání zaměstnavatele uspokojí jen mimořádnými texty.
Magazín zároveň poznamenal, že je třeba se zamyslet nad množstvím novinářských cen, které podněcují ctižádost v ne vždy zdravé podobě.
Vnitřní teror
Relotius řekl nadřízeným, že je duševně nemocný, informoval deník Süddeutsche Zeitung. Podle něj mladý muž vyvolal u svých otřesených kolegů i soucit. Člen vedení redakce Der Spiegel Dirk Kurbjuweit naznačil, že Relotius musel prožívat „vnitřní teror“. Přijímal jedno ocenění za druhým, poslouchal pochvalné řeči a přitom věděl, že si to nezaslouží. Kurbjuweit vidí v Relotiusovi člověka v „absolutně politováníhodném stavu“.
Jack Rozparovač je výmyslem opilého novináře, tvrdí britský kriminalista |
Süddeutsche Zeitung zdůraznil, že Relotius v pouhých 33 letech dosáhl více než mnozí novináři za celou svou kariéru. „Zneužil svůj talent,“ okomentoval případ na Twitteru německý deník Die Welt, který také uveřejňoval Relotiusovy texty.
Fabulující redaktor v neděli vyklidil svou kancelář a v pondělí rozvázal pracovní poměr. Podle BBC řekl, že lituje svých činů a hluboce se stydí. Der Spiegel připustil, že jde o „dno“ jeho 70letých dějin, a čtenářům se omluvil.
Rychlý vzestup i pád
Relotius zpočátku pro Spiegel psal jako novinář na volné noze, zhruba rok a půl pak byl řádným zaměstnancem časopisu. V tištěné a internetové verzi periodikum zveřejnilo od roku 2011 na 60 Relotiových textů.
Zpravodajský týdeník odhalil podvody díky interním upozorněním a vlastním rešerším. První podezření se podle magazínu objevila po publikování článku o domobraně v Arizoně v listopadu tohoto roku. Jeho kolega, který se podílel na rešerších k příběhu, pojal podezření a vyjádřil znepokojení. Podařilo se mu shromáždit materiál usvědčující kolegu z manipulací.
Novinář dostal padáka za vymyšlené dítě Yahoo |
Relotius nejprve pochybení popíral, ale nakonec přiznal, že si vymyslel mnoho pasáží nejen v dané reportáži, ale také v mnoha jiných textech. Nikdy se také nesetkal s mnoha osobami, které citoval ve svých příbězích. Nakonec se přiznal, že si vymýšlel celé příběhy nebo překrucoval fakta. Přinejmenším částečně tak zfalšoval nejméně 14 článků.
Fabulace obsahují mimo jiné Relotiusovy články o jemenském vězni na americké vojenské základně Guantanamo, o unesených iráckých dětech „převychovaných“ Islámským státem a o hráči amerického fotbalu Colinu Kaepernickovi.
Magazín uvedl, že redaktor porušil dávné hodnoty periodika. Nyní se stále vyšetřuje, jak často a jakým způsobem.
Podváděl Relotius sám a jen ve Spiegelu?
Relotius se veřejně k obviněním nevyjádřil. Ve středu se ale na twitteru objevil údajný profil redaktora. „Fleischauer mi pomáhal,“ odkazuje jeden příspěvek zjevně na sloupkaře Spiegelu Jana Fleischauera.
V minulosti Relotius pracoval pro mnoho dalších vysoce respektovaných médií. Publikoval i v německé tiskové agentuře DPA, v německém deníku Financial Times Deutschland, na serveru týdeníku Zeit, v magazínu deníku Süddeutsche Zeitung, v nedělníku Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung i ve švýcarském nedělníku Neue Zürcher Zeitung am Sonntag.
Turecký reportér si vymyslel citát o Erdoganovi, že zase dělá Turecko velikým |
Relotius obdržel zejména v Německu mnoho mediálních ocenění. Americká televize CNN ho dokonce v roce 2014 prohlásila novinářem roku.
I letos dostal německou cenu pro nejlepší reportáž roku - za příběh o syrském chlapci, který se domnívá, že spoluzavinil rozpoutání občanské války ve své zemi. Porota ocenila text „bezpříkladné lehkosti, obsažnosti a závažnosti, který nikdy nenechává na pochybách, o jaké zdroje se opírá“. Ve skutečnosti jsou i v tomto případě všechny zdroje nejasné. Mnohé je možná vymyšlené - citace, místa i osoby, připouští Der Spiegel.
Kdo hlídá hlídací psy demokracie?
Der Spiegel sehrál v poválečných dekádách nezastupitelnou roli hlavního „hlídacího psa“ rodící se západoněmecké demokracie. Týdeník proslul investigativní činností, která spustila řadu politických afér, a bojem za svobodu tisku. Nyní patří k největším evropským zpravodajským týdeníkům.
Magazín a on-line portál se sídlem v severoněmeckém Hamburku nabízí část obsahu i v angličtině, aby oslovil širší publikum. Přesto se ani jemu nevyhnuly ekonomické problémy, kterým čelí noviny celosvětově. Nyní prodává přibližně 725 000 výtisků za měsíc a na webu jej čte přes 6,5 milionu lidí.
CNN připomněla obdobné skandály ve Spojených státech. V roce 2003 například odhalil prestižní deník The New York Times, že jeho vycházející redaktorská hvězda Jayson Blair si vymyslela část svých článků a vykradla materiály jiných médií. Kauza skončila odchodem Blaira i dvou editorů.
